Vážnější notou musím říct…
Toto jsem měla už nějakou chvíli napsané a včera jsem dostala nejspíš ten potřebný impuls, který jsem potřebovala.
Tak nějak jsem vždy doufala, že se mi třeba povede prorazit jako autorka fejetonů o mém životě a běhu. A prorazit myslím tak, že by mi chodily pozvánky na různé akce, byla bych součástí dění v této komunitě, měla bych určitou podporu. To co dělám, dělám protože mě to baví, jen mám takové tajné přání aby se mé psaní posunulo někam dál a já si nepřipadala, že je to akorát prázdné tlachání.
Už to bude rok, co jsem se dostala k Nike a musím uznat jak moc jsem za tu dobu vyrostla ze svých ideálů. Ze začátku to bylo všechno skvělé, společnost v nás dokázala rozbouřit nadšení pro brandový životní styl, já jsem byla běžecká ambasadorka, v práci respektovali mé nadšení, poznala jsem spoustu nových lidí, částečně zapadla do běžecké komunity. Byla jsem tím jak jsem si vždy představovala správné Nike děvče. Vlastně si myslím že pořád jsem, kouknu-li se na zahraniční kampaně, povětšinou tam jsou umělci/běžci, lidé zapálení pro sport s vášní i jinde. Všechny články, které jsem zde uváděla a zdáli se být komerční, byli jen projevem mé loajality a nadšení, předáním bližších informací, které jsem měla. Avšak někdy to získávání informací bylo na dlouhé lokte.
Jenže to všechno nějak vyšumělo. V práci mě zdaleka nenajdete jen v oddělení běhu, ale povětšinou při střídání pauz na obědy nebo v oddělení volnočasového oblečení. Chápu to, jako brigádník nemám moc na výběr, nicméně nemám moc co poskytnout. Z vedení firmy se mě téměř nikdo neptá na mé běhání a tím, že by mě někdo četl to také není, ptala jsem se. Vše pro mě vrcholí snížením platu. Tedy žádná ambasadorka, žádná práce navíc, málo peněz a mé odříznutí od běžeckého světa. A ačkoliv v Nike Prague zůstávám kvůli kolektivu, který tam je a také kvůli skvělému majiteli, hledám další možný zdroj obživy, neboť se má chudoba dostala na nesnesitelnou úroveň a nemám moc pocit, že by se na Nike chtěli nějak podílet na mém psaní, tak jako tomu bylo v prvních měsících. Možná jsem zklamaná, že mě nikdo neoslovil pro spolupráci na http://www.nikewomenblog.cz/ a možná se jen necítím součástí dění kolem této společnosti, ačkoliv bych ráda byla. Mezitím jsem tu v komentářích vyvětlovala lidem jak si nastaví SportBandy, kterou botu vybrat, proč je jazyk spojený s celou botou a když jsem si nevěděla rady, těžko se mi dostalo pomoci.
Toto je tedy prosba, prosba o podporu společností kolem běhu, které by měli zájem mě aspoň miniálně zahrnout do dění kolem nich či mě nějakým způsobem podpořit, abych se mohla věnovat blogu lépe.
Jsem však vděčná, že z Běhej.com chtějí otisknout pár mých slov. To je pro mě tak trochu průlom, který doufám přinese víc takových příležitostí. Prosadit se je boj na ostré lokty.
Zatím jen plánovat a hledat cestu. Držte mi palce a kdyby náhodou Vám práce cvrnkla do nosu, dejte vědět.
