Sen
Dnes se mi zdál sen. Kromě toho jednoho kdy jsem neustále jezdila vlakem abych se zúčastňovala nějakých pochodů v nevhodném vybavení, se na mé mysli ukázal i obrázek jak jsem šla na nějaké sportoviště. Takové ale jiné, moderní, než na co jsme zvyklí ze starých sokoloven. Toto bylo sportoviště, kde se do výšky skákalo na trampolíně s trenérem co vypadal jako herec z pobřežní hlídky. A vedle něj seděl sám Bill Bowerman, oba se na mě dívali jako na někoho, kdo tam na sportoviště vůbec nepatří, řekli mi ať se protáhnu než začneme a já tak učinila. Pak jsem se probudila, neboť jsem měla telefon.
Díky těm antibiotikám se aspoň poslední dobou pořádně vyspím, tak že si pamatuji sny. To mám nejradši.
Mimochodem dnes je běžecký trénink v Nike Prague a já slíbila, že tam budu, ale bohužel nemohu. Už mi ta parta chybí, pro zpestření. Jen co se uzdravím, budu běhat ve fitku kvůli mrazům a také kvůli jednomu zákazníkovi, který si mě pamatuje řekl mi, že trénuje na maraton ve World Classu na Václaváku. Moc pěkný a sympatický cizinec a já klidně vyměním ručníky a bazén za pozvání na sklenku.
To je ale motivace, že?
Ano ležím a textuji, jsem jako líná puberťačka.
