Ani nevím, jak to pojmenovat…
Už zase běhám!!!
Trvalo to opravdu dlouho, ale už jsem se konečně odhodlala po té bolesti v noze vyběhnout. No vlastně jsem potřebovala někoho, kdo by mě trochu postrčil a šel se mnou, ale musím říct, že jsem si běh tak dlouho neužila. Ale tím se nechci dotknout nikoho z vás, kdo se mnou běhat byl.
Zkrátka já a můj kamarád Jen, jsme si na vánočním večírku našeho ateliéru řekli, že půjdeme v 6 ráno pokořit horu Vítkov, za doprovodu Lany Del Rey (takový lehký virální fenomén). Telefonát v 5:30 mi připoměl, že je opravdu čas vstávat a že naše odhodlání je silnější než přetrvávající opilost a já už v 6 ráno klepala na kamarádova okna. Jen vyběhl skvěle technicky vybaven, musím říct, že jsem ještě nikdy neběžela s přenosným reproduktorem za doprovodu videí z YouTube, ale neuvěřitelně mě to bavilo. Jen si představte, že jedete brzy ráno do práce a kolem vás proběhnou dva vysmátí šílenci a nahlas hrají Eye of the Tiger.
Foto z videí, co jsme natáčeli pro našeho milého rafanského Davida. Videa sem snad radši ani dávat nebudu. :D
Byl to samozřejmě výkon na ten Vítkov doběhnout v takovém stavu ve kterém jsem byla, i s opileckou nevolností. Měřič tepu jsem radši nechala doma, protože jsem se bála, co by na mě vyskočilo a přiznám, že svou obvyklou trasu, na kterou jsem si zvykla, jsem zvládala velice těžko. Ale pche, příště to bude lepší!
Teď už jen léčím své neprotažené svaly plné kyseliny a vymýšlím něco podobně šíleného, co by se dalo podniknout příště. 6km v opilosti je přeci skvělý výkon a ještě lepší zážitek!
