Otázka hrdosti 2
Hádejte co…
…můj milý kamarád mi dnes ráno napsal, že se musí vzdát. Takže drahý příteli, tentokrát moje hrdost zvítězila! Nicméně ještě není po všem a já Ti vyhlašuji druhé kolo.
Ráno bylo dneska ale extrémně krásné a já jsem si říkala, že když už mám tu novou výbavu, že zkusím tedy vyklusnout. Ten brufen jsem si vzít samozřejmě zapoměla, takže jsem se jen tak nasoukala do bot a vyrazila.
První tři kroky jsem upřímně řečeno nohu ani moc neovládala. Pak jsem si našla styl, co mi přeci jen trochu ulehčil a ponořila se do víru zlatého světla, které se z posledních sil snaží ohřát zemi. Jak to bylo báječné! Zmrzlé listí křupalo pod nohama, nikde ani noha a co jsem viděla ptáků! (nedávno jsem projevila snahu zajímat se o ornitologii) Radost mi ovšem opravdu kazil můj pajdací styl a ta neuvěřitelná bolest. Nakonec se přiznám, že jsem moc ráda, že kohoutí zápas byl odvolán, protože bych to určitě nezvládla. Na druhém kilometru se mi vybil iPod, takže mě to tolik nebavilo, noha bolela stále víc, nebo jsem se na ni víc soustředila, tak jsem se rozhodla vrátit se domů. Posledních 200m jsem už musela jít.
Takže teď chladím, nohu jsem si zatejpovala dvakrát tolik (říkám, že vůbec nevím jak a k čemu, ale líbí se mi to, nebudu to zakrývat - asi si klepete na čelo), přeci jen to trochu ulevuje. Večer už se na mě těší koňská mast.
V pondělí volám svému lékaři na sportovní traumatologii. A chci moc poděkovat mým rozumnějším čtenářům, kteří mě varují, speciálně svému tajnému stínu:D Postrašil jsi mě moc a taky hned poslechnu. Díky!
