Otázka hrdosti
Minulý týden jsem učinila výzvu mému kamarádovi. Až přijedu do Pardubic, tak si spolu půjdeme zaběhat. No a protože nejsme žádný béčka, tak si to dáme ze sídliště ke Kuňce. (Nové čtenáře bych ráda upozornila na to, že jsem nikdy neběžela víc jak 11 km) Kuňka nebo-li Kunětická hora, je jediný kopeček široko daleko na kterém stojí zřícenina hradu stejného jména. Jestli vás to zajímá: http://www.hrad-kuneticka-hora.cz/. No není to daleko, ale mám pocit a někdo mě klidně opravte, že tam a zpátky je to asi 16km, což pěšky dáte tak za tři hodinky. Pěšky je to fajn procházka, ale Pardubice prostě jezdí na bruslích, takže máte takovou krásnou projížďku podél Labe až pod hrad, o jejíž kráse vypovídá četnost lidí na této trase. Abych řekla pravdu, nikdy jsem tuhle trasu neběžela ani do její poloviny. Za koupalištěm jsem to vždycky otočila, protože jsem prostě srágora. Teď se ale jedná o něco úplně jiného. Doby kdy muži bojovali s meči o čest ženy jsou pryč a tak ženy musí o svou čest s muži bojovat samy. A ačkoliv nepoužíváme meče, souboj je to tvrdší. Kamarád se mi svěřil, že nerad prohrává a abych byla upřímná, já se taky jen tak nevzdávám. Zítřejší běh je otázka hrdosti.
No a aby toho nebylo málo. Před týdnem jsem si při běhu udělala zranění. Nevím jak se mi to stalo, nevím ani kdy přesně. Jediné co vím, že jsem se snažila aby to přebolelo, což se nestalo a já pak dokulhala do tramvaje a nesportovně jela domů. Od té doby jsem nechávala nohu odpočinout, s doměním, že to třeba přejde - no nepřešlo samozřejmě. A tenhle kohoutí tvrdohlavý běh odvolat prostě nemůžu. Tak jsem si dnes vyrazila do lékárny. Vzpoměla jsem si na svoji kamarádku, která jednou vešla do lékárny s tím, že potřebuje nějaké vitamíny pro hodně unavené lidi. Moje objednávka zněla: “Běžím 16 km a bolí mě noha.” Lékárny mám z nějakého důvodu ráda (to samé mám s drogerií - asi spousta užitečných věcí) takže jsem pořídila tejpu, samolepící barevný obvaz, pilulky proti bolesti, led ve spreji, a gel proti zánětu.
Přiznám se, tejpování mi přijde esteticky zajímavé spíš než abych se zajímala o to, jestli to funguje, to byl důvod, proč jsem to chtěla zkusit. Nemám fyzioterapeuta, teď už ani trenéra, ale očividně bych někoho potřebovala, aby mi promluvil do duše, jak se k tomu zítřejšímu běhu postavit. Jak se tejpuje samozřejmě nevím, ale plést jsem se taky naučila podle internetu. Problém ale je, že nevím co přesně mě bolí. Jde to od kotníku k holeni, a občas i do lýtka, ale nevím jestli bolí kloub nebo sval. Co naplat, prostě to nějak nalepím, vezmu si dva “ibáče” a nějak ty dvě hodinky přežiju. Jediné čeho se bojím, že on bude chtít běžet moc rychle a já tak nevydržím ani k tomu koupališti, pravdou je, že by padl i on. Ještě si musím vymyslet playlist pro nejhorší případy a krizové momenty.
No a kdo z Vás poběží Velkou Kunratickou, tak se tam nejspíš uvidíme, budu tam s Nike stánkem, přijďte mě pozdravit. A držím palce!
