Air In My Hair

Úterní důvod, proč běhat…

Protože poznáte nové lidi, ze kterých se třeba mohou stát noví blízcí přátelé. A taky protože je to dobrý buddy time bez piva. Když jste totiž spocení a červení hromadně, spousta ostychu zmizí… 

Tereza je na dietě… světe zboř se!

Celý život jsem bojkotovala diety. Jsem zastáncem názoru, že stačí, aby člověk sportoval a nejedl junk food. Jenže když už se tak dostanete do toho sportování, zjistíte, že to úplně nestačí. Potřebujete určité druhy jídel, které vám zároveň dají energii, ale hned se nespálí, pokud budujete svaly potřebujete víc proteinu, protože přeci jen chcete aby výsledek byl vidět. A tak se stane, že se opravdu začnete zajímat o to, co jíte, aby vaše strava byla co nejvíce vyrovnaná a přizpůsobená vašim potřebám. 

 No a protože jsem chtěla mít jakýsi žaludeční restart, rozhodla jsem se pro týdenní dietu, která mi v první řadě pomůže tělo pročistit, zároveň mi pomůže najet na nový režim. Je poměrně hodně radikální a říká se, že člověk zhubne hodně a je jasné, že pokud následně svůj jídelníček nepřizpůsobí, tak ta 4 kila za týden má hned zpátky, mě se na tom však líbí, že je tam spousta ovoce a zeleniny, stejně jako hovězí masíčko. Proč? Protože já jsem sice velký miovník zeleniny a už menší milovník ovoce, ale nikdy bych nepomyslela, že se dokážu zasytit jen zeleninkou, či jen ovocem a když už jsem tak tu dietu začala, přesvědčuji se o tom, že ovoce se zeleninou jsou vlastně i dost syté na to, aby mi třeba k lehkému obědu stačily. 

 První den probíhal docela tvrdě. Opravdu nejsem zvyklá jíst moc ovoce, ale je to to jediné, co první den smíte pozřít. Snažila jsem se tedy z toho vytřískat co možná nejvíc a jíst ovoce, které mám doopravdy ráda. Vodní meloun k snídani, hrušky ke svačince, jablko k obědu, spolu s ovocnou šťávou (ano jsem teď pravidelný návštěvník různých fruit barů) s trochou ananasu, jahod a melounu. V tu chvíli jsem si připadala nacpaná k prasknutí. Pak zase jablko, borůvky, mango a k večeři vařené jablko se skořicí (v tu chvíli mi bylo jako po kachně). Mezitím jsem samozřejmě fňukala, protože kolegové v práci zrovna v ten den měli čínu, KFC a zmrzlinu, což jím velice ráda, ale poslední dobou hodně málo, avšak moje chuť byla neuvěřitelná. Doma mě ještě lákal hermelín z předchozího dne (moje nová závislost je pečený hermelín s brusinkami a koprem) a já si připoměla psychický boj z půlmaratonu. Tohle je vlastně úplně stejné. Aspoň druhý den zelenina, ta se dá vařená.

 Druhý den byl už docela v pohodě, k snídani brambora a mrkvičky, sváča paprika a zeleninový fresh z řepy, celeru a mrkve,… 

… a pak jsem byla vytažena do Lokálu mým spolubydlícím, prý tam na nás čeká můj pseudo otec z kanady (jeho bývalý šéf). Lokál - česká kuchyně - dobré pivo, bála jsem se utrpení. A i když ta kolena na talíři mě sváděla, klobásky se nakrucovaly a vůbec všechna ta jídla vypadala úžasně, já večer s hrdostí přežila na zelném a následně okurkovém salátu a Rajci. 

Dnes ovoce a zelenina dohromady a už mě ani ta představa neděsí. Asi je opravdu první den ten nejhorší. Jen doufám, že budu mít aspoň nějakou sílu na dnešní trénink. 

Müslí vám to?

 Ano já vím, použití slova müsli ve spojení s myšlením je jedním z největších klišé, ale když já si to nemohla odpustit, ono to tak nějak svádí. 

 Taky jste neuvěřitelně vybíraví, když přijde na snídani? Moje mamka celý život snídá chléb s máslem a medem, popř. domácí marmeládou. Já chleba nasladko nerada a nejsem zrovna typ, co by dokázal u něčeho vydržet dlouhou dobu a tak potřebuju mít neustále otevřené možnosti co posnídat. Bývaly doby, kdy jsem i posnídala včerejší guláš. Jenže, když už se dřeme v té posilovně, není možné jídlo tzv. prasit a tak je třeba hledat nové způsoby jak se dobře najíst a tělu moc neublížit. To stejně všichni už přeci víme. Já třeba ráda snídám müsli, jenže patřím k té části populace, která má potřebu z cereální směsi vybírat tolik nepopulární hrozinky a tak sehnat dobré müsli za přijatelnou cenu je utrpení (v podstatě nesnáším všechno sušené ovoce) a když už seženu nějaké ořechové, je plné medu, cukru, čokolády, atd… 

 A tak se stalo, že na mě vyskakovaly jakési webové reklamy. A já je jako všechno ignorovala, dokud mi nenapsal kamarád Šimon, že pracuje pro malý internetový obchůdek, kde si namixujete müsli vlastní. A tak jsem se smířila s tím, že pokud budu chtít dobrou a kvalitní snídani, která je plná cereálií, tak sice zaplatím dvojnásobek, ale budu si ji muset poskládat sama. A tak teď svůj volný čas trávím vymýšlením nových směsí, dvě už jsem si objednala. 

Samozřejmě moje müsli směs jsou různé vločky a k tomu asi tuna ořechů (naštěstí se moje alergie vztahuje pouze na ořechy lískové) a kukuřičné lupínky v jogurtu. Zkusila jsem si namíchat i kaši, kam už jsem si sušené ovoce dala (tak nějak si říkám, že se v té horké vodě rozvaří) a jako bonus si naložila pistácie. Fakt je, že jsem si na těch směsích udělala závislost a jím je i k obědu. A víte jak přijdou vhod v práci, nebo v ateliéru? 

Pokud si chcete namíchat svojí směs, tak směle do toho, www.mixit.cz. Dokonce si můžete přidat gumové medvídky, to aby se neřeklo, že neužíváte pro běžce tolik důležitou kloubní výživu. Tak já se jdu věnovat vybírání oříšků z té své směsi, abych na sebe potom mohla mít vztek, že jsem si je všechny snědla…

Tak už jsem taky publikovaná…

 Nevím, jestli jste to zaregistrovali všichni, ale nedávno jsem se tu zmiňovala o článku, který jsme začaly psát s Lenkou Horkou do běhej.com. Už jste ho četli? 

Mé natolik známé kritické oko totiž bylo postaveno do role stylistky, což vzhledem k tomu, že běžecké oblečení prodávám a móda mě baví tak nějak odjakživa, nebyl úkol těžký. Bohužel jsem se musela držet nějaké slušnosti a nemohla na plné kulky říct, co si o tom oblečení myslím doopravdy a tak jsem tím tak nějak sesumírovala, co je pro běh užitečné spíše z toho funkčního hlediska a moje komentáře jsou takové lehce technické. Nicméně to stojí za přečtení a já tady na své platformě můžu říct, že spousta z vás neumí kombinovat, kašle na to jestli to k sobě barevně ladí a zda v tom nějak vypadáte. Hlavně že to saje, že? 

Zkuste experimentovat aspoň s barvami. Vždyť už všichni nemusíme být majitely stejné běžecké uniformy. U mě teď naprosto vítězí mátové legíny. Ale k článku…

 Moc děkuji Lence a grafikům, že respektovali mé přání zanechat fotky a text v jednom sloupku a že to graficky dává smysl. Já osobně totiž nesnáším takové grafické koniny, které se dějí a asi by mě trochu mrzelo být pod něco takového podepsaná. Takže to dopadlo skvěle, navíc je to v mém oblíbeném odstínu modré, paráda. 

Myslím, že běžecká móda je naprosto nevyčerpatelné téma a jsem si jistá, že se tady o něm budeme ještě hodně bavit, zatím si ale skočte pro nové Běhej.com ať si to také můžete přečíst.

Líbí se vám nové číslo? Řešíte grafiku v časopisech? A řešíte to, co si vezmete na sebe, když jdete běhat? 

Úterní důvod, proč běhat…

Je totiž paráda si jít zaběhat s přáteli z okolí, se kterými jste se za poslední dny vídali tak sporadicky. My dnes například objevili úžasná místa, která se sama nabízejí k uspořádání pikniku, popřípadě jen tak k polehávání, až teploty budou dosahovat opět vyšších čísel a ještě jsme probrali spoustu věcí. Jen ty kopce mi nedají klidu.

Maraton a expo

Pokud jste běželi a právě čtete tenhle článek, GRATULUJI - přežili jste!

 Běžet maraton, to už ve mně totiž vyvolává ku*** respekt a nemůžu se dočkat, až to příští rok vyzkouším na vlastní kůži (jestli si to teda nerozmyslím což je u mě dost možné). No naštěstí jsem ten včerejší sledovala ze svého Pardubického gauče a naprosto tupě žasla nad tím, jak ti černí mrňousci, aniž by uronili slzu potu, makají v takové skromné skupince, která působila dojmem, jako kdyby spolu běhali odjakživa. Což není nemožné, ne?

 Každopádně jsem opravdu pyšná na všechny své čtenáře, kteří si to zaběhli a všem vám gratuluji. Z mého blízkého okolí běžel Aleš (můj spolubydlící), kterého se snažím přemluvit k rozhovoru, nebo aby aspoň napsal jak to prožíval on. Byl to jeho prvňásek a myslím že ačkoliv to nedává najevo, znamenalo to hodně. Tak uvidíme,

 Já se byla v pátek podívat alespoň na to slavné sport expo a jsem plná dojmů. Negativních. A teď Nike stranou (protože zastoupeni nebyli) ale i tak to bylo šílené. 

 V první řadě se jednalo o nepřehledné bludiště kterému dominoval Hervis s Adidas, což je samozřejmě pochopitelné, když jsou hlavními sponzory. Adidas měli stánek fakt pěkný, ale já tam z principu nešla (to aby mě nějaký paparazzi nevyfotil a já pak nebyla na koberečku u šéfa s bulvárním plátkem na jeho stole), Hervisácký stánek byl nepřehledný, tmavý a ošklivý, stejně jako většina prodejen se zapšklým personálem, ale ten zapšklý personál byl téměř všude. Vyjímkou snad byli Skins, Nutrend, Vivobarefoot Běhej.com, a pak ještě Mizuno, kde ti prodávající vypadali velice ochotně. Spousta firem ale dělali analýzu běhu, chodidel a všeho možného a já když bych neměla nohu samý puchýř z běhu, cvičení, lodiček a sandálků, tak bych toho zneužila, protože už jsem přesycená našeho firemního footscanu a zajímalo by mě, jestli mi to všude vyjde stejně. 

 Bylo tam také plno bizardních věcí, jako třeba figuríny oběšenci navlečeni do cyklo hadrů, stánek Českých drah, nějaké vietnamské polyesterové hadry, které s funkčním oblečením nemají co dočinění. Já třeba doufala, že se dozvím něco o sportovní výživě, ale mladík u Isostaru mi nedokázal říct, že si po cvíču mám dát proteinovou tyčku, což mě odradilo se ptát i u jiných stánků. No jo, líná huba holé neštěstí. Dozvěděla jsem se, že ty úžasné růžové kompresní podkolenky vyrábí firma Cep a taky to, že si je nemůžu dovolit, stejně tak, že se dají sehnat různobarevné pásy s lahvemi na vodu, že bych si v životě nekoupila jinou běžeckou podprsenku než Nike, protože speciálně u Craftu se jednalo o takové laciné hadříky, které ušiju sama a o jejichž podpoře silně pochybuji a samozřejmě jsem si udělala názor, že 75% oblečení tam, bylo hnusné a nelichotivé. A tak jsem stejně nejlepší pocit měla z toho, že jsem si po cestě domů vyzvedla repráky, co z reklamace mám opravené už půl roku. 

Jaké jsou vaše názory na expo?

Fotka je z fotogalerie na běhej.com, mrkněte na to…

Běžecká rada #1

 Blíží se léto, vlastně letní tepla už tu jsou. No a víte co je důležité, když jsou taková tepla? Na zodpovězení této otázky nemusíte být členem menzy a stejnak vám správně dojde, že je to voda. Vodu můžete pít balenou, kohoutkovou, perlivou, jemně perlivou, studenou, teplou, s citrónem nebo okurkou. Já ji nejradši požívám tak, že si jí naleju do tvořítek na led a dám na několik hodin zmrznout. Když krásně zbělá, dám si jednotlivé kostičky do sklenky a zaliju ginem… 

Foto via Pinterest 

Úterní důvod, proč běhat… #1

 Kondička je kondička, co si budeme nalhávat. Takže když se pak spontánně rozhodnete, že půjdete tančit, jste schopni bez čehokoli vydržet v kuse třeba takové čtyři hodiny. Ostatní ládují jeden redbull za druhým a vy si vystačíte s pivem nebo vodou a ještě si zatančíte jako nikdo tam, protože co, skákat hodinu? S přehledem.

 A až dospíte deficit, budou vás bolet zádové svaly, takže máte za sebou nejen kardio, ale i sílu. Super ne?

Fotka focená Michalem Veltruským, která je stará dva roky (protože zase tak často netančím) a patří do mého osobního archívku na facebooku…

Nike Run For Love

Od středečního rána mám pro vás rozepsaný tento článek:

Veni, vidi, vici, ačkoliv mé vítězství bylo jen takového morálního, nehmatatelného původu. 

Co mám od toho očekávat se mi v hlavě mlelo už od rána jako v pračce (s otáčkami na 1 000 - jednotku nevím, tak otáček). Postupně jsem dostávala indície a nakonec to vyvrcholilo docela zklamáním. A nejen mým. 

 Pokud něco v názvu obsahuje slovíčko RUN, já se klepu, že se poběží ukrutná dálka, budu plivat krev, potit solné kameny a nádechy budou bolet jak polykání skelné vaty a ačkoliv teď přeháním, rozhodně od běhu čekám běh. A ať mám pořadatele, organizátory a trenéry moc ráda a vážím si jejich práce i přátelství, na včerejší akci byl super tak akorát ten sekt a  pseudo havajské věnce (ty pro vítěze byly lepší). 

Zkrátka a dobře, protáhl se úvodní bullshit, což je vůči nováčkům fajn, ale vůči těm, co to poslouchají po stopadesáté popř. nechtějí být pohlceni brandem je to trochu nuda stát uprostřed chodníku na příkopech 20 minut. A přitom by to mohlo být jednoduché - „Zvedne ruku kdo má na sobě tuhle botu,… půjde doleva. Kdo tuhle? Doprava… Ti s touhle botou si zkusí udělat tenhle cvik… nejde co? To protože jsou to dlouhotraťovky.”

Když už jsme tedy vyběhli, já po pěti minutách potkávám svého Oldřicha Nového, kterého jsem neviděla snad od patnácti let. Abych vysvětlila, můj Oldřich Nový je ve skutečnosti jeden muzikant z Havelkových Melody Makers, do kterého jsem se platonicky zamilovala asi ve třinácti, když mě ve fraku provázel zámeckým parkem v Bechyni při západu slunce. Jenže tenkrát byl věkový rozdíl 19 let opravdu divný a tak naše láska mohla zůstat pouze platonická. 

 Důvod, proč jsem ho stále nedokončila, protože stejně tak od středečního rána čekám na e-mail s odkazem na fotky, protože moje sušenka (oficiální název mého telefonu) zůstala ve skříňce 21 v Nike Prague. Ale protože jsem ještě nedostala fotky a už to stejně není aktuální, tak vám řeknu jenom to, že jsem si připadala jako na dětském táboře pro dospělé. Moje chuť si pořádně zaběhat se spoustou funících hezounů se nesplnila a jediné co mě potěšilo byla moje platonická, muzikantská láska a šáňo, kterým jsem se stejně polila. Takže srát na fotky, srát na článek… Radši si běžte zaběhat sami a tyhle pisálkovský žvásty vůbec nečtěte. 

Od této chvíle budou všechny články vypadat takhle: „Dnes 30 minut na páse, 30 minut kravin ve fitku, a 10 minut v bazénu, “hola bitches”.”

ZWOW!

Jednou jste mě prosili o tipy na levné posilování, no a když jsem teď bez peněz už i já a na každodenní návštěvu World Classu nemám čas, tak hledám jak vlastně sportovat za minimální náklady s velkým efektem. Lekce na DVD jsou po čase docela nuda, protože jsou stále stejné ale já, moji přátelé, já objevila pecku!

 Tou peckou je BodyRock.tv a mimo jiné, že mě to přesvědčuje o tom, že jednoho dne budu potřebovat silikony, taky ukazuje, že získat pekáč šesti buchet se dá i z domova. 

 Zakladatelkou je jakási Zuzana původem z Prahy, která s naprosto fenomenálním příjmením Light, ze své nové domoviny, kterou našla v americe, sestavuje cvičební sestavy, které jsou krátké, avšak očividně účinné. Jen se koukněte na fotky, které lidi na BodyRock.tv postují po 30ti dnech focení. Jedinou nevýhodou je, že přibližně 90% cvičení obsahuje jejich pomůcky. Zuzana ale má ještě jedno cvičení. Říká se tomu ZWOW (Zuzana’s Workout Of The Week) a zrovna moc toho nepotřebujete. Jediná pomůcka, která je třeba a já jí ještě nemám, je pevná vůle.  Všechna ZWOW cvičení najdete na Facebooku tady a ještě se nezapoměňte podívat i na ty proměny, které tam jsou. Je to někdy i dech beroucí. 

Nicméně jsem se rozhodla ZWOW zkusit ve dnech, kdy nebudu na nějaké lekci Body Pump, CXWORX či jiného posilování a pište si, že se budu chlubit výsledky.  Běh je samozřejmostí… Za rok mě čeká přeci maraton a na podzim desítka za 50 minut… To je  můj cíl. Ale tak když už píšu tenhle blog, bylo by třeba taky atleticky trochu vypadat… 

Zkusila jsem jít od začátku a musím říct, že po čtyřech minutách naprosto umírám, ale uklidňuje mě to, že i Zuzana nevypadá z toho cvičení v pohodě. Takže pokud nemáte moc času posilovat, či peníze na lekce, tak si zkuste před sprchou dát 20 minut téhle šílenosti a napište mi co si o tom myslíte. 

Budu se těšit na vaše ohlasy.